Hlava kance jako opilecký doprovod
Stodolní, ulice barů, pubů, hospod, klubů a nevázaného veselí, je dozajista fenoménem, který není třeba blíže představovat. Touto výkladní skříní ostravského nočního života se ale stala až v 90. letech minulého století. Do té doby byla spíše „ostravským Bronxem“, místem, jež Milan Myška v knize Tajemství názvů popisuje slovy: „ulice polorozpadlých domů, špinavých dvorků a zapáchajících sklepů, kde pohybovat se v podvečerních hodinách vyžadovalo značnou dávku odvahy.“
Už její samotný název je zajímavý – nesouvisí totiž se stovkou, jak by se, vzhledem k počtu místních podniků, mohlo zdát. Její název je skutečně odvozen od stodol, které zde začali stavět obyvatelé Moravské Ostravy již v 16. století. Dnešní Stodolní ulicí totiž vedla polní cesta, přes níž místní hnávali dobytek na přilehlé pastvy, a tak bylo více než výhodné postavit stodolu právě tam. Kolonie stodol, jež postupně v těchto místech vznikala, byla nazývána Scheuergruppe, tedy česky shluk nebo skupina stodol. Stodoly poskytovaly přístřeší jak dobytku, především hovězímu, tak senu, slámě a polním plodinám. Tedy – alespoň do doby, než lehly popelem.
V průběhu 19. století došlo k několika ničivým požárům, které povětšinou dřevěné budovy spálily na popel. Co nezničil oheň, o to se postarala velká ostravská povodeň roku 1880. Rozbouřená Ostravice poničila bezmála 50 stodol. Nicméně ani živelné katastrofy neznamenaly pro Stodolní konec a po povodni se začala opravovat a rehabilitovat. Byl zde vybudován hostinec a jatka, na začátku 20. století se zaplnila obytnými budovami, částečně vybodovanými z bývalých stodol, a také zde stál první z moderních ostravských hotelů, hotel Slavia. Stodolní byla tehdy proslulá nejen pro svůj tuhý kořínek, ale také pro vysokou koncentraci nevěstinců a prostitutek. Obyvatelé ulice si stěžovali „na řádění děvek a dělníků v postranních uličkách a temných dvorech“, ti mravokárnější a Písma znalí místo označovali za „Sodomu Gomoru“. Místo nakonec dosáhlo i svého biblického označení, a to nejen metaforicky, ale i doslovně. Stodolní byla vlivem bombardování v období druhé světové války téměř zcela srovnána se zemí. Nástup komunistického režimu jí taky příliš nepřidal, a tak trosky a poničené, chátrající domy byly obsazeny rozličnými entitami a z místa se stala příslovečná no go zóna. Ulice se tak znovu pozvolna rozpadala, tedy až do 90. let. Po převratu režimu byly některé budovy vráceny původním majitelům, a tak se ulice pomalu začala měnit do podoby, v jaké jí známe dnes – ulici plnou klubů, barů, hospod, restaurací a pubů, a především v pátek a sobotu také plnou lidí.
Pokud tak hledáte nějakou záminku, co ve Stodolní ulici náležitě oslavit, můžete načerpat inspiraci v hornické minulosti města. Pokud byste například chtěli začít s oslavami červencových státních svátků o den dříve, bez výčitek můžete. Čtvrtý červenec totiž přísluší svátku sv. Prokopa, patrona českých havířů. K tomuto datu tradičně přináležely i velkolepé hornické slavnosti, jež byly ukončeny po 1. světové válce. Sestávaly ze dne volna, průvodu horníků ve svátečních uniformách na hlavní náměstí v Moravské Ostravě, kde se konala polní mše, a jakési závěrečné „afterparty“, již už pořádal každý ze závodů zvlášť. Údajně nejlépe se v tento den měli horníci z dolu Trojice, kteří dostali guláš, pivo a cigáro, na rozdíl od svých kolegů z jiných podniků, kteří se museli spokojit s přídělem 2 korun, 2 piv a párku. Bez hořčice.
Chtěli-li byste si dát nějaký ten špiritus i před Vánocemi, potom se můžete 4.12. pustit do oslav svátku sv. Barbory, patronky všech horníků. V tento den byl, stejně jako předtím na sv. Prokopa, uspořádán průvod ve svátečních uniformách. Tentokrát ale byla celá sešlost slavnostně zakončena v hospodě či jiném restauračním zařízení. Později se sice od oslav svátku sv. Barbory upustilo, neboť byly vytlačeny oslavami sv. Prokopa, později Dne horníků (9.9.), ona samotná ovšem s horníky zůstala i nadále. Její podobiznu můžete najít třeba vyšitou na původních hornických praporech.
Jak vidíte, je stále co oslavovat, a tak se snadno může stát, že ve Stodolní ulici ztratíte ponětí o čase, vypitém alkoholu i svých předsevzetích a představách o sobě samém. Pokud se tedy při bouřlivém slavení nějaké takové významné události zapomenete ve Stodolní ulici do dlouhých nočních hodin, nemusíte se bát, že netrefíte zpět domů. Vyskytuje se zde totiž prostředník služby „drink and walk“, přízrak plamenné kančí hlavy, který vás doprovodí až před Váš práh. Stačí jen požádat o pomoc lesní duchy a vydat se rovnou za žhoucím kančím rypákem.
Neověřené zdroje uvádějí, že by se mohlo jednat o potomka zakleté dcery landeckého pána a některého z „ohnivých chlopků“, Feuermannů, kteří se Ostravou a jejím okolím potulují. Nejznámější z nich na Vás číhá v Zábřehu, jiní se poflakují v okolí Heřmanic a Mariánských Hor. Předpokládáme, že příznak ze Stodolní zdědil po matce svou krásu, tedy podobu, a po otci svou ohnivou hřívu.
Poslední zajímavostí je, že na entitu podobného ražení je údajně možné narazit i v Praze, a to poblíž nákupního centra OC Stromovka. Zde vás prý domů či k legendární večerce doprovodí hořící hlava J. Káry. To jsou ale dozajista pouhé báchorky.
