Měsíčku v rybníku hlubokém
Nasednete-li na trolejbus 106, třeba tematicky na Hornické poliklinice, můžete se nechat svést až na Důl Heřmanice, na konečnou. Rovněž tematicky. Zastávka sice nevypadá nijak neobyčejně, stačí ale popojít jen pár desítek metrů a je to, jako kdybyste se ocitli v jiném světe.
Pokud se sem vydáte ve dne, můžete snadno nabýt pocitu, že jste se přemístili doprostřed skandinávské divočiny. Před Vámi se totiž rozprostírá Heřmanický rybník, přírodní památka plná vzácných druhů ptactva, drobných mol s ještě drobnějšími, tzv. finskými domky (a jsme opět na severu!) a při procházce po naučné stezce, která kolem systému rybníků vede, zde můžete natrefit i na rodinku flekatých obojživelníků – čolků. Zvláštností, která potvrzuje unikátnost heřmanického biotopu, může být i zpráva o tom, že se tu v roce 1895 vyskytovalo i hejno růžových plameňáků. Po cestě zpátky se můžete zastavit u upomínky na bývalý důl Heřmanice a prohlédnou si i torzo místní haldy.
S nocí se ale charakter místa mění – zapomenuta je místní halda i pamětní deska, neboť vybydlené administrativní budovy bývalého heřmanického dolu přímo vyzývají k půlnočnímu urbexu. Ti šťastnější narazí na duchy, ti méně šťastní na sice vzácné, ale hrůzné výjevy socialistického realismu. Pokud z této čtvrti duchů vyváznete se zdravou kůží, střežte se cesty okolo Heřmanických rybníků. Vodní plocha je tehdy kalná a vyniknou především rozsáhlé mokřady, které ji plíživě obklopují. Naučná stezka zmizí kdesi v neznámu a Vám se může snadno stát, že se ztratíte. Hustou tmu jen čas od času prořízne kvikot netopýrů a půlnoční koncert místních lelků. Pokud ovšem po nekonečných minutách bloudění zahlédnete mihotavá světýlka, jež by mohla značit blízkou civilizaci, neradujte se předčasně. Heřmanický rybník totiž neposkytuje útočiště pouze unikátním rostlinám, houbám a zvířectvu, ale také fauně nadpřirozené. Sídlí zde údajně lóže rusalek a enkláva bludiček, jež do svých řad neustále přijímají nové členy.
Rusalky, stejně jako bludičky, jsou duše dívek, které z nejrůznějších důvodů utonuly – buď tragickou nehodou, nebo vlastním rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že rusalkou se duše utopené nemohla stát ihned, ale až po 7 letech, kdy čekala na vysvobození, do svých řad rusalky nezřídka přijímaly i dívky, které zemřely před svatbou. Na příčinu smrti se jich neptaly.
Dokonce je zaznamenán i příběh o tom, že k setkání s těmito entitami v místě dnešních Heřmanických rybníků skutečně došlo. Odehrál se na konci 19. století jedné nevlídné noci. Starý havíř se tehdy vracel po směně domů a cestu si krátil právě místními mokřady. Prudký vítr, který dul celý večer, mu však zhasl kahan, a tak musel notnou část cesty tápat ve tmě. Náhle uviděl před sebou v dálce mihotavá světýlka. Tančila a blikala. Havíř se zaradoval se, že vidí kahany svých kolegů, kteří se, stejně jako on, vracejí po dlouhé šichtě konečně domů. Ať šel ale seberychleji, jako by se ke světélkům vůbec neblížil. Prsť a mokřina pod podrážkami jeho bot křupala… a poté, s mohutným čvachtnutím, zapadl havíř do černé bažiny. Muž měl štěstí – jeho křik o pomoc zaslechl místní ponocný, jenž okamžitě přispěchal na pomoc a nešťastníka zachránil. Když ale muž chtěl ponocnému ukázat mihotavá světélka, tedy místo, kde se zdržovali jeho kamarádi a kolegové, světýlka zničehonic prudce zhasla.
Budete-li se tedy pohybovat v okolí Heřmanických rybníků, dávejte si bedlivý pozor na tančící plamínky, jež se v jejich okolí zjevují. Je sice pravda, že zde nikdy nedošlo k žádné fatalitě způsobené těmito vodními stvořeními, ale kdo ví, co všechno ještě číhá v temných, zdánlivě klidných heřmanických hlubinách…
