Přízraky Poruby
Poruba byla původně malou zemědělskou vesnicí, jejíž název byl odvozen od kácení stromů a rubání dříví. Později, v 50. letech minulého století, se stala v důsledku tzv. ocelové koncepce prototypem moderní městské čtvrti a výkladní skříní socialistického realismu. Její název, Poruba, již nesouvisel se zpracováváním dřeva, ale s těžkým průmyslem – porubem, důlním prostorem k dobývání nerostů z horniny. Na základě nového urbanistického plánu zde byla vybudována rozsáhlá sídliště, jež se stala domovem nově příchozích zaměstnanců ostravských dolů a hutí.
Nyní je Poruba, s mnoha sídlišti, širokými silnicemi, školami a hřišti, vyhledávanou a dobře občansky vybavenou lokalitou pro přiměřeně poklidný rodinný život. Nenechte se ale mýlit. Můžete zde snadno zabloudit zakopnutím o pověstný porubský bludný balvan, zkoušet svou hranici příčetnosti pozorováním četných výjevů socialistického realismu, za bouřlivých nocí na Slaném dole zaslechnout kvílivý jekot ektoplazmického otisku utopeného kočího, nebo zde, právě na jednom z proslulých porubských sídlišť, potkat poltergeista.
Ale popořádku. Bludný balvan můžete v Porubě skutečně nalézt, a to na náležitém piedestalu ve Vřesinské ulici. Obrovský žulový kámen, který váží 11 tun a jeho délka dosahuje 3,7 metrů, nelze snadno přehlédnout a je více než nepravděpodobné, že byste kvůli němu byli svedeni z cesty. Zkreslení a pokřivení vnímání časové a prostorové orientace způsobené působením bludného balvanu za temných nocí tak v tomto případě hrozí spíše přímým čelním střetem s ním než v důsledku překročení tohoto zapovězeného kamene.
Možná ne tak proslulé, zato ale o to tajemnější jsou přízraky, které se Porubou v nočních hodinách prohánějí. Budete-li se za nevlídné, bouřlivé noci procházet okolo tzv. Slaného či Solného dolu, v blízkosti ulice Nad Porubkou, je možné, že zde zaslechnete úpěnlivý, kvílivý jekot. Jeho původcem je údajně duše utopeného obchodníka, jenž přes tato místa v dobách, kdy byla ještě mokřady, za deštivé noci projížděl se svým vývozním artiklem, vozem plným soli. Kvůli mizerné viditelnosti ovšem sjel z cesty a vjel přímo do přilehlého močálu. Přesto, že úpěnlivě volal o pomoc, pomoci mu už nebylo. Zapáchající hladina bažiny se nad ním zavřela stejně jako nad koněm Artaxem v Nekonečném příběhu. Porubané se dokonce okolo místa nehody jako zástup seběhli, muže už ale nezachránili.
Čas klidu ovšem jeho duch, na rozdíl od Artaxe, nenašel. Za nocí, které se nápadně podobaly oné noci osudné, duše nebohého kočího táhle vřeštěla. Když už ani zavřená okna, vata do uší a cestičky soli před prahy domů místních obyvatel nestačily, obrátily se na kněze. Na místě tak na jeho rady nechali vystavět kapličku, což ducha na dlouhá léta uklidnilo. Jak šel ale čas a doba pokračovala kupředu, drobná kaplička začala být na obtíž. V roce 1953 byla kaple zbourána, neboť bránila výstavbě nového, k lepším zítřkům směřujícího hornického sídliště.
Jedná se sice o pouhou spekulaci, ale je možné, že se tento duch, opět probuzen k neživotu, vrátil do Poruby v poněkud novém hávu – jako poltergeist. Poltergeist se v Porubě vyskytoval opakovaně. Dle záznamů záhadologické společnosti Klub psychotroniky a UFO v 90. letech a na přelomu milénia. Nejznámější je případ z roku 1991. Vše začalo návštěvou instalatéra k opravě prasklé WC mísy. Po vstupu do bytu se muž stal svědkem nepochopitelného výjevu – po místnosti poletovalo jablko. Od jednoho z obyvatel bytu, třináctiletého chlapce, se dozvěděl, že mísa praskla sama. Za 14 dní se situace opakovala, ovšem v mnohem větším měřítku. Došlo k havárii vody, při níž se v bytě údajně samy roztočily všechny kohoutky. Vzduchem také samovolně létaly obrazy, tapety byly strhané, skla dveří vymlácena. Dokonce chvíli levitovala i pohovka. Sousedé údajně v noci slyšeli podivné dunivé zvuky a tříštění skla. Neúnosnou paranormální situace vyřešilo až povolání odborníků z řad ezoteriků. Klid tedy zajistila až návštěva proutkařky, ale kdo ví, na jak dlouho…