Rubriky
Nezařazené

Bělský les

Domů » Články » Bělský les

Pozor, smrt!

Bělský les, jakýsi ostravský Sherwood, je typickou lokací dvojí tváře. Přes den se tu konají akce pro děti a mládež, místní hospůdky nabízejí lákavé občerstvení a vynikající třešňové víno. Park voní lesem, přežraní ptáci spokojeně trylkují a nově vybudovaná naučná stezka zve k objevování nových, neprobádaných koutů místního biotopu. S nocí se však tvář parku mění. Ptáci utichli, mezi korunami stromů padá v hustých chumáčích mlha, která nápadně připomíná pravý ostravský smog, a park se, jménu navzdory, halí do temnoty.  V těchto hodinách z jeskyní, brlohů a nor nevylézají pravěcí předci slonů, jak zpívá ostravský bard, ale rozličné entity, s nimiž není radno si zahrávat.

Smutným důkazem toho je i několik vražd a přepadení, k nimž došlo právě v Bělském lese, nebo jeho bezprostředním okolí. Mezi nimi je i podivná vražda učitelky, jejíž tělo bylo před Vánoci roku 1979 nalezeno poblíž zastávky MHD, příznačné konečné. Žena se po hádce s manželem vracela sama z předvánoční návštěvy společných známých, což se jí stalo osudným. Vrah ji zde přepadl, bodl ji do hrudníku a její tělo poté zneužil. Pachatel byl zanedlouho dopaden a jeho motiv byl zcela banální – pomsta uražené ješitnosti. Jednalo se totiž o jednoho z tzv. fantomů Bělského lesa, skupiny místních exhibicionistů, která svou sezónu začínala vždy symbolicky 8.3., tedy na Den žen. Žena, jež se nápadně podobala oběti, obnaženému muži pár dní před vraždou učitelky vynadala. Uražený muž se zahanbeně zahalil a se slovy „Já tě stejně zabiju, ty svině!“ jí slíbil pomstu. Tu také vykonal, ale nedopatřením na zavražděné učitelce.

Jedním z nejmrazivějších prvků tohoto případu ale je, že zavražděná mohla přežít, pokud by jí byla poskytnuta včasná pomoc. Z posledních sil se totiž, zraněná a pohmožděná, doplazila na zastávku a polohlasem prosila o pomoc. Kolemjdoucí, kteří spěchali na tramvaj, však ležící ženě nevěnovali pozornost. Patrně si mysleli, že to žena jen přehnala na vánočním večírku s pitím a že zvuky, které vydává, jsou patrně příznakem ranní kocoviny…

Přesto, že je Bělský les v současné době patrně nejznámější večerní přírodní no go zónou Ostravy, i jiný ze zdejších lesoparků má poněkud pohnutou minulost. Hulvácký les, zalesněná oblast Hulváckého kopce, si tu svou prožil v roce 1887. V té době si vysloužil i svou přezdívku, Šimákovec a pokud jste chtěli na přelomu století někoho skutečně hluboce urazit, použili jste místo klasických vulgarismů označení Šimák. Proč? Anton Schimak, přezdívaný Moravský Babinský, zde totiž zastřelil 4 lidi. Na své oběti vrah číhal právě v útrobách Hulváckého lesa a vybíral si je zcela nahodile. Motivem mu byly peníze. Zajímavostí je, že poté, co byl Schimak chycen, odsouzen a následně popraven, byl jeho mozek poslán do Vídně k přezkoumání. Vědci doufali, že najdou v jeho mozku anomálii či jasně rozpoznatelnou vadu, která jednoznačně objasní Schimackovo počínání. I přes důkladnou práci vídeňské lékařské i patologické scény byl Schimackův mozek shledán až trapně normálním.

Shrnuto a podtrženo – pokud se chcete dožít dalšího rána, ostravským lesoparkům se ve večerních hodinách vyhněte obloukem. Tedy – nechcete-li si nočním výletem do některého z nich naplnit určité specifické fantazie.

Klikněte nebo naskenujte QR kód a zobrazí se vám oblast přímo na stránkách serveru Mapy.cz