Černá laguna
„Come on down to Florida, I´ve got somethin´ for ya,“ zpívá v písni Florida Kilos americká zpěvačka Lana del Rey. A nelze s ní než souhlasit. Florida, to je přece americký stát plný slunce, lákavých pláží s azurovými vodami oceánu a vynikajícího jídla. Stát slunce je ale proslulý i svými bažinami, bohatou, hustou vegetací, vysokými teplotami, lesními požáry… a také množstvím volně se potulujících aligátorů. Pokud byste takové místo hledali v Ostravě, nemusíte chodit daleko. Ostrava svou Floridu totiž našla v okolí průmyslové zóny v bývalé hornické kolonii Čertova Lhotka, nyní Mariánských Horách, a Moravské Ostravě.
Místní prostředí je skutečně příznačné – v letních měsících tu bují roztodivná vegetace, která jako by vypadla z Lovecraftových nejtemnějších vizí, pro šelest a cvrkot vedrem zmámeného hmyzu tu není skoro slyšet slova a když po cestičkách vysokou trávou a mokřady zabloudíte k některému z betonových bazénů, jen stěží se zde lze ubránit pocitu, že Vás pozoruje pár žlutých, aligátořích očí. A pokud byste snad hledali pro Floridu tolik typický oceán, i ten tu najdete. O kousek dál, v Moravské Ostravě, už na Vás čekají černé vlny dnes už odtěžených ostravských lagun.
Ostravské laguny oceán ale bohužel připomínají pouze názvem, nikoli však charakterem. Jediný oceán, jemuž by se mohly blížit, by byl ten, jenž se v roce 2010 rozlil v Mexickém zálivu okolo věže Deepwater Horizont. Oceán plný temných, lepivých ropných skvrn, zápachu a nafouklých těl mrtvých živočichů.
Ostravská ekologická katastrofa začala vznikat na periferii města na konci 19. století. Tento prostor sloužil jako odkladiště odpadového materiálu místní ropné rafinerie minerálních olejů. Ropná rafinerie se nejprve specializovala na výrobu petroleje, později na výrobu leteckého benzínu a motorových olejů. Vedlejší produkty rafinování ropy, tzv. kaly, byly ukládány nejprve do jedné, později do tří velkých prohlubenin. Tak tedy vznikly proslulé ostravské laguny, velká páchnoucí černá jezera, jež vás jako tekutý písek v okamžiku stáhnout pod lepivou hladinu.
Dobrou zprávou je, že tento unikátní ropný biotop je již z velké části zlikvidován. Kaly byly v mezi lety 2003 až 2020 odtěženy a z větší části spotřebovány plynárnami. Tím se místo zbavilo specifického, nepříjemného zápachu, který společně se smogem nezřídka padal na celou Moravskou Ostravu i Mariánské Hory. Jeden z nejničivějších ekologických dopadů lagun, totiž kontaminace spodních vod, ale bohužel zůstává stále aktuální. Vyřešit se jej, i přes snahu, podaří jen stěží.
Městské ropné lázně tak už nenavštívíte. Co ale v ostravské Floridě navštívit můžete, je bývalý důl Ignát. Areál už delší dobu chátrá, a tak z mnoha budov už zbyla jen cihlová torza. K půlnočnímu urbexu je však jako stvořený. Budete-li se chtít však v hluboké noci procházet chodbami vybydlených budov, buďte ve střehu. Lehce se zde můžete stát obětí další z floridských specialit, a to rozsáhlého požáru. V okolí Černého potoka se totiž dle očitých svědectví pohybuje početná skupina ohnivých chlopků, tzv. „feuermannů“. Jedná se o entity lidského původu, zakleté duše hříšníků. Ti se zjevují obvykle jako ohnivé sloupy, plamenné sudy nebo plaménky v bažinách. Pokud se dostanete do jejich blízkosti či jejich spárů, je pravděpodobné, že se feurmann postará o Váš skon. Ohnivý muž Vás svede z cesty a poté utopí, podpálí či roztrhá na kusy. Ale pozor! V některých případech může být ohnivec i vyloženě přátelskou entitou. Nezřídka pomáhal zbloudilým, čímž se trochu podobal smutné landecké paní a věčně dobře naložené plápolající hlavě kance ze Stodolní. V takovém případě ohnivý chlopek činil pokání. Jeho duši mohly osvobodit vykonané dobré skutky, ale jen takové, za které mu lidé poděkují. Až se tedy budete vracet z nočního průzkumu 130 let starého dolu domů v doprovodu poletujícího plamínku, nezapomeňte se s ním rozloučit slovy jako staří Ostravané a havíři, tedy: „Zaplať Pan Buh telkorazy, kolko potřebuješ.“